..delší dobu jsme se neviděli, ale mluví nám z duše
Datum: 18. 02. 2010
Golfových hřišť je v Čechách stále ještě málo, říká Jiří Velden
Golfový architekt není v Čechách právě obvyklé povolání. „Je nás snad jen pět nebo šest,“ potvrzuje Jiří Velden). „A jsme solitéry, každý se stará jen o svůj píseček. Nebo taky jinak - orlové létají sami.“ Na dráhu golfového architekta se Jiří Velden připravoval od roku 1985, vstoupil na ni v roce 1988. Letos si připomíná 22 let práce v náročném, ale krásném oboru. Jeho podpis nesou Krásný Dvůr, Čertovo Břemeno, Hodkovičky, Lázně Kostelec u Zlína, Stará Boleslav, Hořehledy, přestavba Štiřína, Slapy, Bítozeves a některá další česká hřiště.
Rozhovor s architektem Jiřím Veldenem je prvním v sérii článků na podporu kampaně ČGF na získání 50.000 nových golfistů do roku 2013.
„Po dvaadvaceti letech usilovné práce jsem zjistil, že jsem - trochu nechtěně - odborníkem na nízkonákladová hřiště. Bohužel za mnou nikdo s dvousetmiliónovým projektem nikdy nepřišel. Ale šetření se teď kupodivu stává trendem, nutností. V americkém časopise najednou čtu - považte, že hřiště už nemusí být devítijamkové, že stačí někde i šestijamkové. Je vidět, že i jim je tam z té krize někdy ouzko."
V Čechách je 82 hřišť, nepočítáme-li privátní Casa Serenu u Kutné Hory. Je to dost, nebo málo?
„Je to nepatrný, až směšný počet. Málokdo si uvědomuje, že v rozvinutých územích a regionech golf běžně hraje deset procent populace. Praha má milión dvě stě tisíc obyvatel, takže by potřebovala 120 osmnáctijamkových hřišť!"
Dá se golf přirovnat k nějakému jinému sportu?
„Podle amerických sportovních lékařů je golf stejný sport jako sjezdové lyžování. Oba to jsou sporty psychomotoricky mimořádně náročné a oba jsou pro chytré a inteligentní lidi, kteří si chtějí užít pohyb v hezkém prostředí a v dobré společnosti. A oba sporty se provozují především rekreačně. - Na hory jsem s tátou jako kluk jezdil už na konci 40. let. Tenkrát tam skoro nikdo nebyl. Všude se chodilo pěšky a v celých Krkonoších byly snad dvě tři lanovky. A najednou přišel obrovský boom sjezdového lyžování. Kdekdo říkal, to je blbost, to je jen móda, která zmizí. Nic nezmizelo. Lyžování se stalo lidovým sportem a to samé čeká i golf. Jen se musí zlevnit vstupy. Není možné, aby běžná rodina jela někam na dva dny hrát, když greenfee stojí patnáct stovek na hlavu."
Takže cesta k dalšímu rozšíření golfu vede přes nízkonákladová hřiště, která jsou levnější?
„Přesně tak. Golf se masovým sportem nestane zásluhou velkých a drahých areálů, které jsou však samozřejmě také potřeba. Stačilo by, kdyby se vzpamatovali lidi v okresech a kdyby u každého okresního města vznikla alespoň jedna skromná devítka, kde by začal golfový život. Musíme si uvědomit, že každé nové hřiště automaticky generuje nové hráče. U okresních měst by jich určitě bylo dost. Jen jednou jsem se bál, jestli nové hřiště bude prosperovat. Bylo to Čertovo Břemeno. Hřiště v řídce obydlené krajině, v krajině špatně dostupné i turisticky neznámé. Kdo tady, proboha, bude hrát golf? říkal jsem si. A dnes? Po pěti letech tu majitel přistavěl zprvu neplánovaných dalších devět jamek. Díky vlídným cenám a vlídnému přístupu hřiště skvěle prosperuje. Snad tomu pomohla i architektura, která nenásilně zakomponovala jamky do zdejší nádherné krajiny."
Nestačily by, Jiří, jen cvičné louky nebo cvičné grýny?
„Na začátku určitě ano, ale úplně bez hřišť to nejde. Jsou lidé, kteří rádi trénují a hrát na hřišti skoro nemusejí. A jsou lidi, kteří jaktěživo na driving range nepřijdou a chtějí jen hrát. Taky si vzpomínám na jednoho hocha, který na driving range v Motole strávil tři roky. Když měl nejkrásnější švih, jaký jsem kdy viděl, vyrazil na hřiště. Po pár kolech se mu švih úplně rozsypal a hoch s golfem nadobro skončil. Řekl bych, že trénování a hra na hřišti by měly být v rovnováze. Ale tak to většinou není a nebude."
Co municipální hřiště? Města a obce přece mají pozemky, které by mohly využít k vybudování levných a dostupných hřišť.
„V téhle politicky zbědované době to nikdo neudělá. Lidi tady mají pořád ostych před golfem, pořád mají spoustu předsudků, že golf je drahý, že je jen pro trapné a naduté panáky, kteří si hrajou na snoby a tak dál. Politik, který by golf prosazoval, se ve volbách znemožní. - Tahle doba je bohužel ještě před námi. Musí to prorazit soukromníci za nenápadné pomoci politiků."
Když mluvíme o nízkonákladovém hřišti, o jakých penězích je vlastně řeč?
„Dá se postavit leccos, na čem se golf dá hrát. I devítka za pět nebo deset miliónů, třeba i za míň. Ale ať investor chce, nebo nechce, hřiště s parem 36 o délce zhruba 3.000 metrů už musí mít závlahu. Musí mít řádně založené grýny o výměře alespoň 400 až 500 m2. Na tom by se šetřit nemělo. Ledaže v místě je lom či pískovna. Pak se většinou ušetří na ceně materiálu a hlavně na dopravě. Zásadní úspory však přináší dobrý projekt, který využije konfiguraci terénu a minimalizuje zemní práce. Herní náročnost a pestrost takovýto projekt vytvoří unikátním zakomponováním drah do místní krajiny, nikoliv podle nějakého obecného vzoru. Pod 15 miliónů se žádné takovéto devítijamkové hřiště postavit nedá, spíš to je 15 až 25 miliónů korun. Výrazných úspor investor může dosáhnout, když si hřiště nenechá postavit dodavatelsky. Stačí jeden člověk, který všechno zná a umí a který bude na stavbě od rána do večera. Najme si místní chasníky s jejich mechanizací, kteří jsou výrazně levnější. A jsou placeni od skutečně odpracovaných hodin, takže investor neztrácí peníze, když třeba týden prší."(pozn.:..a tak vzniklo hřiště N. Bystřice)
Která česká hřiště jsou, Jiří, tvému cítění architekta nejblíže?
„Nejradši mám Karlovy Vary. Hodně mě překvapil Mnich, to je něco úžasného, co se tam povedlo postavit. Samozřejmě mám rád i Mariánské Lázně, Casu Serenu a Čeladnou. Na konci sezóny jsem hrál ve Zbraslavi a i tohle hřiště mě chytilo. I když je v rovině, architekt se tady vyřádil a odvedl skvostné dílo."
Tempo otevírání nových hřišť se teď přibrzdilo. Jak to jako architekt vidíš dál?
Výstavba hřiště je běh na dlouhou trať. Mnoho investorů se k hřišti nakonec ani nedopracuje. Ekologie, územní plánování, majetkoprávní vztahy, politika, peníze a jiné. Aby se to všechno sešlo, je malý zázrak. Kromě hřišť ve Slapech a Bítozevsi, která se budou letos otevírat, dál zvolna pracuju na sedmi dalších projektech. Například na moravské straně to jsou Jihlava, Šumperk, Jeseník, Dolní Morava, tam všude jsou lidé, kteří nová hřiště připravují. Ve středních Čechách se chystají projekty tři. Ale odhadnout, kdo bude úspěšný a kdo ne, si vážně netroufám.
Jiří, nedávno jsi oslavil 66. narozeniny. Nepřemýšlíš někdy spíš o důchodu a vlastní golfové hře?
„Ne, ne, teprve teď mám pocit, že jsem připraven na pořádné pracovní výkony. A to vzděláním, dvacetiletou průpravou třeba na stavbě dálnice či ve Sportovních stavbách Praha a hlavně dvaadvacetiletou golfovou praxí. Svou hru nepěkně zanedbávám a touha po zlepšení hendikepu zůstává v každé nové sezóně opakovaně nenaplněna. Větší uspokojení mně totiž přinášejí projekty a jejich realizace."
Zdroj: cgf.cz
